Jak to začalo?
V září 1999 mi zavolal pořadatel, zda-li bych mohla vystoupit na jejich festivalu??
Já souhlasila, přestože moje kapela v té době nebyla pohromadě a byl to velmi krkolomný termín, asi 10 dní. Zavolala jsem tedy basistu Láďu Bartoše, který se mnou hrál v předchozích projektech, a zeptala se, zda- li chce se mnou zase hrát v kapele ? On se mne zeptal kdo všechno tam hraje? Já mu odpověděla: „Jestli s tebou můžu počítat, tak už jsme dva“. Hned jsem se mu svěřila, že bych si moc přála do kapely steelkytaru, protože mi učarovala při natáčení mého CD. Láďa tehdy řekl, že o jednom ví, který je velký pohodář, jen nemá jeho telefon, ale pamatuje si kde bydlí. Jen jsem se zeptala, zda-li je ochoten jet hned a ve vteřině po jeho souhlasu jsem hodila zpátečku u svého nového autíčka, až nabrala strom, ale vidina steel hráče v mojí kapele byla silnější než starost o auto.
A tak jsme asi za hodinu nalezli dům a zazvonili na Vojtu Trykara, otevřel a říká: Jé ahoj, já tě znám! S mou nabídkou hned souhlasil a já po chvíli povídání s ním a jeho ženou jsem měla pocit, že se známe už dlouho. Láďa Bartoš kladl důraz na to, že je důležité, aby se kapela už nějak jmenovala a navrhl, když prý jsem tolik toužila po té steelce, ať je to CountrySteel. A tak se zrodil, i když neměl ještě celé obsazení.
Dali jsme si tedy za úkol, že každý sežene jednoho hudebníka. Láďa přivedl jazzového kytaristu Marka Šmause, Vojta zavolal klávesistu Martina Vitáčka a já bubeníka Aleše Zimolku , který můj repertoár znal z předchozí Little Big Copany a tak i on šel vypomoci.. No a už zbylo jen velmi málo dní a my jsme za těch několik chvil zkoušení, se ocitli již na tom zmíněném festivalu,…v Rokycanech a moderátorka se mne ptá: co že jako může říci divákům o kapele, jak dlouho existujeme a jak často zkoušíme?? A já jen potichu opakovala: To ne, to nemohu říci,..prosím! Fakt ne! Viděli jsme se totiž všichni jako kapela poprvé ve středu a festival byl v sobotu téhož týdne. Ale hrálo to, a dobře hrálo!
A dnešní CountrySteel
